Už několik let je takřka nepsaným pravidlem, že nás Ozzyho velký pobočník, kytarista a miláček davů Zakk Wylde, obšťastní novým albem své kapely BLACK LABEL SOCIETY současně s vypučením prvních jarních květů. V žáru jara nás tak trefně uzemní hrubými riffy a težkotonážními depresemi, čímž trošku připomene odvrácenou stranu života, v té chvíli momentálně osvětlenou prudkým sluncem uprostřed růžových květů lásky. Osobně si Zakka moc vážím pro to, co na rockové scéně vykonal. Uznávám ho jako brilantního hudebníka, ale ve chvíli, kdy jsem dopisoval loňskou recenzi na vynikající „The Blessed Hellride“, jsem zároveň pojímal rozhodnutí, že pokud nahraje napřesrok stejné album jako je to poslední, byť by bylo sebelépe řemeslně odvedeno, budu už ale vážně nemilosrdný.

Marná snaha. Zakk měl patrně na věc stejný názor a s novinkou „Hangover Music Vol. VI“ mi pořádně vypálil rybník. Neděste se komplikovaného názvu s výhružnou číslovkou na konci. Opravdu se nejedná o pořadové číslo nějakého vlezlého polooficiálního výběru. I když tomu počet ani struktura skladeb zrovna moc nenapovídá. Ano, celá deska „Hangover Music Vol. VI“ je v podstatě best of. Až na to jsou všechny skladby fungl nové a jsou myšleny a prezentovány jako řadová deska. A ještě jedno pojítko mezi nimi je. Všechny jsou to poloakustické balady. Překvapení? To snad ne. O Mr. Wyldeovi je všeobecně známo, že je těžký pohodář a vyžívá se v extrémech. Pro svoji novinku zvolil tentokrát extrém opačný a nahrál kolekci patnácti něžných hladivých skladeb v nichž hraje prim akustická kytara s piánem. Jasně, bicích i občasné elektriky stejně jako krkolomných pískavých sól si užijete na desce dost a dost. Ale hlavní moto zní : „Klídek, pohoda, ležární tempo.“ Písničky se liší jen v občasné náladě a zadumanosti. „Damane is Done“ je klidná a uvolněná, „House of Doom“ je naopak napínavější a přitvrzelejší a „Queen of Sorrow“ smutnější a uzavřenější. Chcete-li nějaký model, pak se zaposlouchejte do titulní balady z předchozí desky „The Blessed Hellride“ a jste doma.

No a teď něco o chybách. Moc jich teda není. Zakk je opravdu kytarový ďábel a drhne to stejně dobře na elektriku jako na akustiku. Poslechněte si třeba kratičkou „Takillya“. Piáno zvládá taky slušně, takže tady není moc co řešit. Snad jen jeho zpěv. Jeho vokál typu medvědí řev v některých písničkách sedí (v baladách připomíná postřeleného grizzlyho), ale někde mi připadá jako by snad psal vokální linku pro někoho jiného a pak jí byl z nedostatku času nucen nazpívat sám. Pro tuhle desku by rozhodně neškodili nějací šikovní hosté s více jemnějším a melodičtějším zpěvem. Někde jsem taky zaslechl přirovnání „Hangover Music Vol. VI“ k „Pride and Glory“. Zcestné, ta hudba je úplně odlišná. Sólovka „Book of Shadows“ je podobná více, ale přesto… Materiál na novince má prostě víc punc BLS.

Co víc říct? Je to prostě krásný. BLS takovouhle desku potřebovali jako sůl. Je to opravdu klenot v diskografii, ke kterému se bude mnoho posluchačů určitě vracet ještě hodně dlouhou dobu. Album má přes hodinu, ale uteče vám jako voda. Výborná deska. Stejně se ale po poslechu všech Zakkových dílek nemůžu zbavit pocitu, že mu to nejlépe sluší po boku Ozzyho. Ti dva prostě patří k sobě. Ano BLS jsou skvělí. Ale to co vyjde s Ozzyho jménem, to je pojem. Pevně doufám, že po jeho jménem ještě něco vyjde.